Počátky
V padesátých letech se poprvé v poválečné Velké Británii objevil odlišný styl či kultura mladých lidí. V té době přijala část pracující mládeže za svou uniformu dlouhé "edvardovské" pláště a úzké kalhoty. Byli známí jako Teds (Teddy Boys). Byli oddání Rock'n Rollu, byli podivně učesaní s patkami a esíčky pečlivě napomádovanými na čele. Chovali se jako skupina oddělená od konvenčního života.
V padesátých letech se poprvé v poválečné Velké Británii objevil odlišný styl či kultura mladých lidí. V té době přijala část pracující mládeže za svou uniformu dlouhé "edvardovské" pláště a úzké kalhoty. Byli známí jako Teds (Teddy Boys). Byli oddání Rock'n Rollu, byli podivně učesaní s patkami a esíčky pečlivě napomádovanými na čele. Chovali se jako skupina oddělená od konvenčního života.
Mods (1962-1967)
Na počátku šedesátých let byli Teds nahrazeni tzv. Mods (známí také jako Modemisté). Jejich styl se vyznačoval hlavně krátkými vlasy a drahým oblečením (obleky atd.). Holdovali černé soulové hudbě a jízdě na scootrech. Pocházeli z otevřené třídy, označovali a potírali mládež malé buržoazie. V polovině 60. let však odešla většina mods k hippies, a zbylí drsnější mods vytvořili na konci 60. let tzv. Hard Mods.
Rude boys (1960-1970)
Jelikož v Británii narůstá počet přistěhovalců z bývalých britských kolonií, část mladých přistěhovalců založila skupinu zvanou Rudeboys. Hnutí mladých Jamajčanů kopírovalo odívání gangsterů. Rozšířili se mezi mladými imigranty z Antil v Anglii. Spolu s mods se rychle stali modelem pro první skinheady. Pro Rude boys bylo charakteristické typické oblečení, hrubá mluva spodiny, neúcta k autoritám a k zažitým pravidlům. Mods měli před Rude boys respekt a líbil se jim jejich styl života.
Hard Mods
Uhlazený slušňácký vzhled se změnil za džíny, kostkované košile a těžké pracovní boty (např. Dr. Martens), oblečení pracující třídy. Kromě soulové hudby se u nich stalo moderní Reggae a Ska. Je to úplně přirozené, že mezi jejich čtvrtěmi a v jejich ulicích potkávají Jamajské a Antilské imigranty, a jeste podrobněji Rude boye. Podle tohoto multirasového a multikulturního setkání, a podle odmítnutí kompromisu s buržoazií, označujíc příslušnost k pracující třídě, se zrodilo nové hnutí - skinheads.
Skinheads (1967-1971)
Výsledkem setkání anglických Hard Mods a jamajských Rude boys byl vznik skinheads. Tento kult vycházel především z předchozích uskupení jakými byli Teddy Boys, Mods či Rudies (černá mládež z Indie), mládeže která měla už dost neuhlazené módy hippies a politikaření okolního světa. Hnutí skinheads bylo svou podstatou antirasistické a apolitické. Byli to jak běloši, tak i příslušníci ostatních ras.Večer co večer se tyto skupinky scházely při poslechu reggae, či stylově spřízněného ska - totiž hudby, která svými kořeny sahala až ke břehům vzdálené Jamajky (např. Daylight Inn, Three Tuns, Lord Palmerstone). Nosili těžké pracovní boty, seprané levisky a košile značky ben Sherman. Byla to směs ohozu k označování buržoazie a pracovních oděvů. Tito "tvrdí" hoši byli tehdy vlastně mnohem tolerantnější než milující hippies a také byli mnohem nekonformnější než proti měšťáctví bojující součastníci. Byli hrdí na to že jsou dělníci, měli sklony k patriotismu, distancovali se od drog, intelektualismu a nesnášeli hippies. Už jen vzhledově dávali najevo odpor k hippies krátkými sestřihy.Oblíbeným povyražením se stal také fotbal. Zde bylo hlavním cílem ukázat naprosto fanatickou oddanost svému klubu. Skinheads začli páchat drobné výtržnosti a dostávali se do konfliktů s policií. Mezi jednotlivými "gangy" Skinhedů docházelo k rozřazování "revírů" spojené s pouličními bitkami. Některé skinheadské gangy napadali i studenty, homosexuály a zřídka i Pákistánce, poněvadž si mysleli že jim berou práci a domovy, a pak kvůli jinému náboženství. Na počátku 70. let první vlna skinheads opadává a na ulicích v letech 1972-1976 nejsou skinheads v podstatě vidět.
Suedeheads (1970-1973)
Koncem roku 1969 se u skinheads změnil účes a vlasy povyrostly více jak 5 cm, avšak tyto musely být pečlivě upraveny a s pěšinkou na straně. S tím také souvisela krátkodobá synonymní změna názvu na Suedeheads. Oblečení je více elegantnější. Více stylu, ale stejná mysl. Tito "elegáni" však během roku 1972 téměř vymizeli spolu s celým hnutím.
Smoothies (1971-1974)
S doznívajícím hnutím skinheads byli na céně i Smoothies, kteří měli vlasy ještě o něco dělší než Suedeheads, nicméně měli stejnou zálibu ve fotbalu a černé muzice. Rovněž adoptovali glam rock.
Bootboys (1972-1977)
Styl Bootboys, styl ulice, byl spojen zejména se Suedeheads a Smoothies a zůstává velmi častý až do příchodu punku, hlavně mimo město. Vizáž, kterou můžeme najít v Mechanickém pomeranči od Anthony Burgesse. Byli fanošci fotbalu a vyskytovali se hlavně v okolí stadiónů.
Návrat Skinheads (1977 až dodnes)
V roce 1976 byla Velká Británie v krizi a to přineslo nemalé problémy. V této situaci vzniká Punk, který byl neodmyslitelně spojený s punkovou muzikou, chaosem a rvačkami. S touto punkovou vlnou se znovu objevují polozapomenutí Skinheads, kterých je sice nyní více, nicméně se už všichni nechovají tak nepoliticky, někteří skinheadi se dávají na pravicové myšlení. Noví skins při svém návratu zachovali nejextrémnější prvky starého stylu a ještě je rozšířili. Hlavy byly ostříhány dohola nebo krátké vlasy obarveny. Někdy byl ve vlasech vybarven nápis Union Jack apod. Vrátily se vysoké boty a šle. Nenosily se obleky, objevilo se různé tetování, i na obličeji. Skinheads vzbuzovali dojem téměř robotizované, uniformované armády, kde útok na jednotlivce má za následek násilnou odpověď od ostatních. Skins, kteří podporovali Teds, byli tradicionalisté.Obnovili se téměř přesně jako bývali původní skins s jejich elegancí, elitou pracující třídy a jejich postoji. Tito lidé pronásledovali plastic punky (zkomercionalizované forma punks), jako by byli hippies střední třídy před deseti lety. V Londýně byly hospody, jejíchž klientela sestávala z původních skins ve věku nad 25 let, a ve kterých nikdo z nových skinů nebyl tolerován. Muzika se posunula od ska k Oi! punku, tvrdé hudbě s texty výrazně protestující proti všemu (např. 4-Skins, The Last Resort). Některé skupiny (jako Sham 69 nebo The Business) se více radikalizovaly co se týče třídních pozic a vyjádření working class (pracující třídy) . Koncem 70. a začátkem 80. let nastal opět revival Ska s hnutím 2-tone (jako Specials, Bad Manners nebo Madness). Tento nový rozkvět se umožňoval skinheadům odvolávat na kořeny a původ hnutí, symbolizovaný černobílou šachovnicí ska symbolizující antirasismus a jednotu.
Tradicionálové (Trojans) (1978 až dodnes)
Principiélně souvisí se zjevením 2-tone Ska. Hnutí se vrátilo mezi své kořeny jako reakce na nacifikaci, která započala.V Evropě nebyli tak známí jako ve Velké Británii. Snaží se svojí hudbou a svými časopisy udržet klasický kult Skinheads. O fašistech říkají, že jim ukradli jejich kult, jméno a pro lidi, kteří se o tyto věci nezajímají, je těžké pochopit smysl a myšlenku Skinheadství. Oblékají se hlavně do sportovních značek typu Lonsdale, Ben Sherman či Fred Perry a poslouchají tradiční SKA. Zastávali především stálé partnerské vztahy, dobrou práci a odpor k drogám (nepočítali alkohol).
Oi! Skins (1980 až dodnes)
V roce 1980 se začíná několik rockových kapel vracet k formě hospodských popěvků, tzv. Oi (Oi! je hudba antinacistického stylu, která vznikla kolem roku 1980 a je podobná punk-rocku, u zrodu stály Cockney Rejects se svym songem Oi!Oi!Oi!, podle kterého dostal celej styl jmémno). Tato hudba spojovala street punkery a skinheady. Zpívali o životě (fotbal, odpor k politice /politikům/, pivo, o pracující třídě, hrdosti atd.). V současné době jsou Oi! scéna a 2-tone scéna často provázané. (Oi = odpočítávání před písní na Reggae a Ska scéně postupně vžitý jako pozdrav mezi dělníky v Londýně).
Boneheads / WP Skins (1978 až dodnes)
Vznikli z nacistické odnože Oi! scény. Měla to na svědomí nezaměstnanost, která byla přisuzovaná hlavně přistěhovalcům, kteří "ubírali" zaměstnání rodilým Britům.
A toto je perioda, kdy vstupují do hry myšlenkové proudy extrémní pravice. Po celý čas získávala extrémní pravice do svého spolku lumpen-proletariat. A hnutí skinheads toto pravidlo unikalo. Právě to, jako počáteční absence přesné politické ideologie hnutí silně přispelo k proniknutí jistých hanebných idejí mezi ty určité. Národní fronta a její společníci se samozřejmě pokoušela úplně obsadit tuto scénu, ve které se nacházela vykořisťovaná mládež mající chuť reagovat, ale bez pravého svědomí a politické kultury. Skinheads začli pomalu směřovat k politickému myšlení a jeden z hlavních aktérů této přeměny byl Ian Stuart Donaldson. Ian založil roku: 1977 kapelu jménem Skrewdriver. V roce 1979 založil malou politickou stranu (White Nois), o kterou se zajímala Britská nacionalistická fronta (BNF). O dva roky později se Donaldsonova politická stranička přejmenovala na Blood & Honour club. Skupiny v čele se Skrewdriverem s texty o rytířích, vikinzích, cti apod. začínají tvořit White power music, později si vytvořili vlastní hudební styl - RAC (Rock Against Communism = Rock proti komunismu). S vlnou nacionalistických názorů stoupá počet kriminality a násilných útoků proti černým lidem."Ultrapravičáci" na sebe stahují pozornost médií a lidé začínají odsuzovat skinheads.Od těchto lidí se distancují stále nepolitičtí skinheads.Vzniká celoevropské společenství postavené na propojení neonacismu s neofašismnem.V roce 1981 se hnutí šíří do Ameriky, kde už měl rasizmus dost silné kořeny. Zde byli skinheads považováni za nástupce Ku-Klux-Klanu, tedy za jakési ochránce čistoty bílé rasy a morálky. Vskutku podivná je morálka některých bílých Američanů. I přes represivní pokusy amerických složek se Spojené Státy dostaly do pozice jedné z tradičních bašt této organizace. Američtí WP Skinheads byli zúčastněni na akcích Hammer Skins, American nazi party nebo White aryan resistance. Skinheadům kteří smýšleli rasisticky nebo xenofóbně (tj.nedůvěra, odpor k zevnějšku v tomto případě přistěhovalců) se říká Boneheads (ve slangovém překladu: Hlupák, tupec). V první polovině 80. let se toto hnutí dostalo i do Evropy, zejména do Německa a Itálie. Toto hnutí je většinově neofašistické. V Německu se dostává na neonacistické pozice (svou roli zde hraje také historie Německa, kde zažité kultury a tradice sehtrály své). Tito "exportéři" se ve valné většině ztotožnili s "učením" nacismu, jmenovitě s nacionálním socialismem Adolfa Hitlera. S tím také souvisí používání nacistické terminologie a znaků. Při spojení Evropských neonacistů sehrála velkou roli organizace Blood & Honour. Jedním z hlavních úkolů se stalo zpochybňování fašistických válečných zločinů a propagace pohlavárů Třetí říše (A. Hitler, H. Hesse, ). Ona časová ztráta oproti Anglii byla nahrazena bezmeznou oddaností a zapáleností nových "proroků".Vlivem příchodu Boneheads na scénu, se hnutí skinheads podobá bloudění kriminálníků, a to díky několika skupinkám boneheadů, kteří jsou dnes jen velmi vzdálenými napodobeninami původního skinheadského hnutí.
A toto je perioda, kdy vstupují do hry myšlenkové proudy extrémní pravice. Po celý čas získávala extrémní pravice do svého spolku lumpen-proletariat. A hnutí skinheads toto pravidlo unikalo. Právě to, jako počáteční absence přesné politické ideologie hnutí silně přispelo k proniknutí jistých hanebných idejí mezi ty určité. Národní fronta a její společníci se samozřejmě pokoušela úplně obsadit tuto scénu, ve které se nacházela vykořisťovaná mládež mající chuť reagovat, ale bez pravého svědomí a politické kultury. Skinheads začli pomalu směřovat k politickému myšlení a jeden z hlavních aktérů této přeměny byl Ian Stuart Donaldson. Ian založil roku: 1977 kapelu jménem Skrewdriver. V roce 1979 založil malou politickou stranu (White Nois), o kterou se zajímala Britská nacionalistická fronta (BNF). O dva roky později se Donaldsonova politická stranička přejmenovala na Blood & Honour club. Skupiny v čele se Skrewdriverem s texty o rytířích, vikinzích, cti apod. začínají tvořit White power music, později si vytvořili vlastní hudební styl - RAC (Rock Against Communism = Rock proti komunismu). S vlnou nacionalistických názorů stoupá počet kriminality a násilných útoků proti černým lidem."Ultrapravičáci" na sebe stahují pozornost médií a lidé začínají odsuzovat skinheads.Od těchto lidí se distancují stále nepolitičtí skinheads.Vzniká celoevropské společenství postavené na propojení neonacismu s neofašismnem.V roce 1981 se hnutí šíří do Ameriky, kde už měl rasizmus dost silné kořeny. Zde byli skinheads považováni za nástupce Ku-Klux-Klanu, tedy za jakési ochránce čistoty bílé rasy a morálky. Vskutku podivná je morálka některých bílých Američanů. I přes represivní pokusy amerických složek se Spojené Státy dostaly do pozice jedné z tradičních bašt této organizace. Američtí WP Skinheads byli zúčastněni na akcích Hammer Skins, American nazi party nebo White aryan resistance. Skinheadům kteří smýšleli rasisticky nebo xenofóbně (tj.nedůvěra, odpor k zevnějšku v tomto případě přistěhovalců) se říká Boneheads (ve slangovém překladu: Hlupák, tupec). V první polovině 80. let se toto hnutí dostalo i do Evropy, zejména do Německa a Itálie. Toto hnutí je většinově neofašistické. V Německu se dostává na neonacistické pozice (svou roli zde hraje také historie Německa, kde zažité kultury a tradice sehtrály své). Tito "exportéři" se ve valné většině ztotožnili s "učením" nacismu, jmenovitě s nacionálním socialismem Adolfa Hitlera. S tím také souvisí používání nacistické terminologie a znaků. Při spojení Evropských neonacistů sehrála velkou roli organizace Blood & Honour. Jedním z hlavních úkolů se stalo zpochybňování fašistických válečných zločinů a propagace pohlavárů Třetí říše (A. Hitler, H. Hesse, ). Ona časová ztráta oproti Anglii byla nahrazena bezmeznou oddaností a zapáleností nových "proroků".Vlivem příchodu Boneheads na scénu, se hnutí skinheads podobá bloudění kriminálníků, a to díky několika skupinkám boneheadů, kteří jsou dnes jen velmi vzdálenými napodobeninami původního skinheadského hnutí.
S.H.A.R.P. (1986 až dodnes)
Jako reakce na rozmach rasizmu a xenofóbního myšlení v skinheads vnikli v roce 1986 v americkém New Yorku S.H.A.R.P.S. (Skinheads Against racial Prejudice - Skinheadi proti rasovým předsudkům). Sharps zaznamenali velký, rychlý přírůstek a začínají vytvářet protiklad WP Skins.V hlubinách této skupiny se projevuje nezbytnost radikálního politického angažování a opravdová sociální a ekonomická transformace, a né pouhé vyprávění o dobře udržovaném antirasismu a principu.
Sharps vyvolávají bitky s WP Skins, které docházejí až do extrému - použití střelných zbraní. Vzniklo mnoho nových kapel - Warzone, Agnostic Front....Jsou ostře zaměřeni proti fašismu, uvažují politicky a chodí samozřejmě stylově oblečeni. Myšlenka protirasistických skinheads brzy přešla i do Evropy, a to do Anglie přes zpěváka antifašistické Oi! kapely The Opressed. Vznikali různé kapely, vydavatelství hudby a časopisy (zvané fanziny-např. Rytíř, Buldok). Sharps nebyli nijak organizovaní jako někteří WP Skinheads. Často navazují vstahy i s anarchisty či redskiny. Svými postoji se blíží k tradičním apolitickým skinheadům. Jsou proti útisku menšin a zastávají myšlenku "Punk & Skins United (jelikož fašističtí skihnheads vedou "válku" s příznivci hnutí punk). Sharps jsou i u nás od roku 1989.
"Opravdový skinhead není rasista, bez jamajské kultury by skinheads neexistovali, byla to jejich kultura spojená s britskou pracující třídou, která je vytvořila,"
- Roddy Moreno, propagátor S.H.A.R.P v Anglii.
Sharps vyvolávají bitky s WP Skins, které docházejí až do extrému - použití střelných zbraní. Vzniklo mnoho nových kapel - Warzone, Agnostic Front....Jsou ostře zaměřeni proti fašismu, uvažují politicky a chodí samozřejmě stylově oblečeni. Myšlenka protirasistických skinheads brzy přešla i do Evropy, a to do Anglie přes zpěváka antifašistické Oi! kapely The Opressed. Vznikali různé kapely, vydavatelství hudby a časopisy (zvané fanziny-např. Rytíř, Buldok). Sharps nebyli nijak organizovaní jako někteří WP Skinheads. Často navazují vstahy i s anarchisty či redskiny. Svými postoji se blíží k tradičním apolitickým skinheadům. Jsou proti útisku menšin a zastávají myšlenku "Punk & Skins United (jelikož fašističtí skihnheads vedou "válku" s příznivci hnutí punk). Sharps jsou i u nás od roku 1989.
"Opravdový skinhead není rasista, bez jamajské kultury by skinheads neexistovali, byla to jejich kultura spojená s britskou pracující třídou, která je vytvořila,"
- Roddy Moreno, propagátor S.H.A.R.P v Anglii.
Redskins / R.A.S.H. (1978 až dodnes)
Zjevili se ve Velké Británii kolem skupiny soulu a rhythm a blues. Tato skupina skinheads si pozvolna vytvořila svou vlastní hudbu, ale určite se dnes tito socialističtí a anarchističtí skinheads často přibližují ke kořenům hnutí skinheads. Mají politickou alernativu k současnému režimu.Patří k militantním částem celku levicových křídel. Od "pravých" Skinheads převzali jen image, hrdost na dělnickou práci a typickou skinheadskou nesmlouvavost. Redskins se lišili od typických skinheads v módě tím že nosili červené bundy nebo červené tkaničky v botech, nicméně to nemusí být pravidlem.
R.A.S.H. (Red and Anarchist SkinHeads)
R.A.S.H. (Red and Anarchist SkinHeads)
Skunks (1978 až dodnes)
Sorta hybridů mezi punks a skins. Nacházejí se dnes často kolem hardcorové scény.
Cz | 15. dubna 2007 v 20:16 | 
Zde hledá
Rvu se jen když vim že mě kámoši podpoří